Manifest ticha
Poslouchání nám může pomoci znovu se propojit s okolním světem. Pokud budeme schopni porozumět proč naslouchání pomáhá k porozumění našemu prostředí, porozumíme také lépe tomu, co se děje s naším prostředím.
Hildegard Westerkamp
My, účastníci budapešťské konference Středoevropská síť zvukových ekologií (CENSE) prohlašujeme, že nastal čas se spojit a vytvořit komunitní síť, ve které se setkávají lidé z oborů jako jsou umění, hudba, přírodní vědy, humanitní obory, environmentální vědy, ekologický aktivismus a podobně.
Věříme, že v dobách globálního ekologického ohrožení taková síť může sloužit jako dobrý nástroj podpory sofistikovaných a vědomých idejí a návrhů řešení, které mohou ovlivnit další vývoj společenských a kulturních oblastí Evropy.
Přijímáme stávající koncepci tzv. “zvukových ekologií”, sloužící k pozitivním společenským, politickým a environmentálním změnám. Zakládajícím aktem síťové komunity CENSE klademe zásadní důraz na zvuk a na poslouchání světu v tom nejobecnějším významu. Vycházíme z premisy, že sluch zprostředkovává lidem možnost porozumět světu i sama sobě a porozumět lépe i současné kritické situaci.
Manifest ticha je oxymoron: názvem zde poukazujeme na probíhající změny zvukových krajin, kdy důsledkem všudypřítomného hluku, průmyslového zemědělství a chemizace prostředí dochází k rychlé degradaci druhové a zvukové bohatosti a k tiché toxické entropii krajiny.
Domníváme se, že oblast “sonických ekologií”, stejně jako zvuk obecně je ve své podstatě transdisciplinární, celostní, že přesahuje hranice národa nebo genderu a ve své podstatě je nezastupitelný. Naše pojetí důležitosti “sonických ekologií” zahrnuje například následující body:
Interdisciplinární výzkum a praxe v oblasti umění a kulturního managementu a jeho celosvětové šíření;
Iniciace, konceptualizace a podpora inovativních rámců pro institucionální a komunitní výzkum a vzdělávání;
Společensky a kulturně angažované prosazování realizace politických témat a občanské monitorování politických diskurzů, ovlivňující ohrožené ekologické regiony na jakémkoliv místě na Zemi, zejména ale v regionu střední Evropy.
Pod egidou CENSE pozice umělce, výzkumného pracovníka nebo pedagoga pracujícího v oblasti zvukových ekologií ztrácí stigma individuální a osamělé činnosti. Pozici zvukového ekologa vnímáme v širokém spektru aplikace různých metod a postupů, směřujících k rozšíření společenského a mezioborového vědomí o důležitosti sluchu a poslouchání. To předpokládá nutnou proměnu standardních - převládajících - ať už ambivalentních, nebo negativních postojů k životnímu prostředí, k ochraně celé Přírody, včetně niky, která je vlastní lidstvu.
Náš koncept zvukových ekologií je inspirován poznatky o síťové struktuře živých organismů a jiných entit, nacházejících se ve vzájemných složitých vztazích zpětné vazby, uvnitř systému který nazýváme zjednodušeně “životní prostředí”. Je to dnes prostor ve kterém je technologie součástí téměř každé částečky dnešního světa, prostor, který je ovšem nadále úzce závislý na fungujícím systému organické přírody. Prizmatem tohoto pohledu studujeme rezonance a zvukové projevy jako svědectví o všudypřítomném řádu věcí. Nástroje poslechu poskytují šifru k odhalení jemných konsonancí i disonancí jako okolností našeho zabývání se hmotným světem, ať už v něm figurujeme jako jednotlivci nebo jako živočišný druh, jako společenství.
Navrhujeme také rozšíření stávajícího pojetí termínu “kultura”, takovým způsobem, aby zahrnoval “celou přírodu”, tedy včetně všeho, co přesahuje oblast lidských smyslů a nástrojů. Je to rozsáhlá a pro člověka často nesrozumitelná rovina skutečnosti.
Dále zkoumáme různé formy odporu, dekonstrukce a dekontextualizace vůči mocenským a ekonomickým strukturám, které jsou příčinou současné ekologické krize. Toto vnímáme jako důležitou součást přemýšlení o sonických ekologiích. S ohledem na takový politický aspekt mohou vzájemně propojené aktivity zahrnovat nástroje jako jsou vědecké poznatky a metody, platformy jako jsou síťová kultura, využití dat a mapování, site specific umění, lokativní technologie a různí druhy sociální interakcí a práce s komunitami.
Posílení všech těchto aktivit předpokládáme jaku formující podoby zvukových ekologií.