Sam Auinger (1956) je rakouský zvukový myslitel, skladatel a zvukový umělec. V jeho uměleckém výzkumu se zaměřuje na prohloubení porozumění akustickým / zvukovým kvalitám našeho městského prostředí, zejména ve veřejných prostorech. Prosazuje „myšlení ušima“. Podle něho jde o kritickou každodenní činnost umožňující pochopit naši pozici v ohroženém prostředí na všech úrovních planety, od té sociální až po environmentální. S Brucem Odlandem založil O + A v roce 1989. Jejich hlavním tématem je „sluchová perspektiva“. V roce 2009 společnost O + A představila ideu „Sonic Commons“, zpochybňující dominanci vizuální kultury našeho vnímání světa. Sam Auinger byl profesorem na univerzitě v Berlíně. Přednáší a pořádá workshopy na mezinárodních univerzitách, jako je GSD na Harvardu, ACT na MIT v Bostonu nebo na London School of Architecture. Spolupracuje s urbanisty a architekty a ve všech projekčních a plánovacích procesech klade silný důraz na osobní zkušenost místa..

Email:samauinger@me.com

Barbara Benish (1958) je umělkyně, kurátorka, spisovatelka a farmářka. Původně z Los Angeles, začátkem 90let přesídlila do Prahy. Vystavovala na mnoha mezinárodních výstavách a její práce jsou součástí stálých sbírek. Benish je zakládající ředitelkou české nevládní organizace Art Dialogue (2004), v centru ArtMill, na českém venkově se zaměřuje na udržitelné umění, pořádá výstavy, workshopy a rezidenční programy. Byla poradkyně pro umění, vzdělávání a osvětové kampaně programu OSN Safe Planet, vystupovala na řadě konferencí a podílela se na legislativě problematiky znečištění prostředí plasty a transformačního vzdělávání. Benish se zabývá propojením současného umění a zemědělství.
Percepce je součástí politického a sociálního rámce, kterému se ve své práci věnuji a otevřít se smyslu sluchu, řeči, hmatu a čichu, je zkušenost, která vystavuje naše těla bolesti i potěšení a propojuje nás s okolím. Dnes se blížíme závěru epochy antropocénu a snažíme se násilí člověka páchané na Zemi napravit.

Toni Dimitrov (1980) je multimediální umělec, kulturní producent, rozhlasový moderátor, komunikolog, organizátor, kurátor, vydavatel, horolezec, milovník přírody, žije ve městě Skoplje v Makedonii. To vše spojuje úp dvacet let s láskou k hudbě, zvukovému umění, terénním nahrávkám, prací v oblasti zvukového umění a experimentu v elektronické hudbě a rozhlase. Zkoumá dynamiku minima vs. maxima, hluk vs. dron, hledá vlastní model propojování hudebních stylů, jako je ambient, zvukové krajiny, zvukové plochy a terénní nahrávky. Vydal mnoho nosičů pod několika přezdívkami, spolupracoval s kapelami, vystupoval na mnoha akcích doma i v zahraničí a pobýval na několika uměleckých rezidencích. V současné době vydává pod značkou post global recordings a élan vital recordings a zúčastnil se výstavy The Audiosphere, Sound Experimentation 1980 – 2020

Lloyd Dunn (narozen 1957 v Iowě) je zakládajícím členem intermediální a experimentální skupiny Tape-beatles a zakladatelem, vydavatelem a redaktorem několika nízkonákladových časopisů, jako například PhotoStatic a Retrofuturism. Od začátku 80. let pracuje s řadou médií, včetně 16mm filmu, videa, audia, tisku a webových aplikací. Studoval lingvistiku, magisterské studium zakončil na katedře filmu, fotografie a intermédií na University of Iowa. Lloyd Dunn je autor filecastového projektu nula.cc, obsahujícího desítky hodin zvukového, stovky obrazového a textového materiálu, který vznikl většinou během jeho častých cest. Jednotlivé soubory jsou asambláží zvuků, obrazů a slov a autor je nabízí volně ke stažení, případně k dalším úpravám. Od roku 2001 žije a pracuje v Praze.

Darko Fritz (1966) je kurátor a teoretik, žije a pracuje v Záhřebu a na Korčule. Zabývá se od 80 let průzkumem užití technologie v kultuře. Jeho práce překlenují prostor mezi současným, mediálním uměním a síťovou kulturou, zajímají ho témata jako jsou chyba a dohled. Používá různá média a je kritickým badatelem technologií, ovlivňujících společnost, Pracoval na sérii projektů, kde používal netypická média (regulace tramvajové dopravy nebo zahradnické instalace, překračování obsahu z digitální oblasti). V roce 2010 zahájil výzkum „Začátky digitálního umění v Nizozemsku (1955 - 1980)“, pro který získal grant od Mondriaan Fonds. Fritz v roce 2006 založil a je dramaturgem programu Sivé zóny (Šedá zóna) - prostoru pro současné a mediální umění na ostrově Korčula. Člen profesních organizací HDLU (vizuální umění), ULUPUH (design) a AICA (výtvarná kritika).

Július Fujak je dramaturg medzinárodního cyklu současné nekonvenční hudby Hermovo ucho v Nitře, mezinárodního intermediálního festivalu PostmutArt (zvukobraz-gestotext) v Nitrianské galerii. Jako člen Kreatívneho tímu projektu Kandidatúry Mesta Nitra na titul Nitra EHMK 2013 byl autorem jeho ideového rámce, tzv. Multimosta kultúr(y) EHMK 2013. Člen Medzinárodní sémiotické společnosti (ISSS), člen poroty medzinárodní soutěže Českého rozhlasu Bohemia Prix 2010 – sekce Radio Art, Poděbrady, člen redakčního okruhu relacie Ex-tempore Rádia Devín. Od roku 2005 člen redakčního okruhu časopisu o současném umění a kultuře Vlna a od roku 2014 člen vědecké rady časopisu P-e-r-f-o-r-m-a-n-c-e (Esthétique de la performance et des arts du spectacle, Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne).

Jeff Gburek (1963) je zvukový umělec, hudební skladatel, konstruktér hudebních nástrojů, fonograf a blogger, žije a pracuje v polské Poznani. Jako kytarista a perkusionista studoval hudbu na Bali a Javě, potom se věnoval improvizaci a pro taneční divadlo sestavil vlastní hybridní bicí soupravu vybavenou oscilátory a krátkovlnnými rádio vysílači. V posledních letech se zaměřuje hlavně na nahrávnání zvukových krajin, rozhlasové hry, experimenty s mluveným slovem a textem, zabývá se otázkami ekologie a klimatických změn. Původně z USA, jistou dobu pobyl na stipendiích v Berlíně, Lyonu, Amsterdamu (STEIM), Darmstadtu a v Bruselu. Do vypuknutí pandemie cestoval po východní Evropě a Balkáně a nahrával lidovou hudbu a zvukové krajiny. Své práce zveřejňuje především na internetovém vydavetelství Akashic Records. Účastnil se konference Mundus Murmurans v Ústí nad Labem.

Naslouchat všemu, co se plazí mezi stěnami, hledat neviditelné, vnímat akcenty neslyšitelného, okrajového, nevinné obscenity, postoupit o pár kroků dál, přemýšlet, co to vlastně znamená, umožnit rozhraní s nevyslovitelným, ctít život malých věcí, učit se od ostatních, užívat si chaosu, nacházet vodítka k tomu, jak to všechno do sebe zapadá, nutit se k tomu být nic.

Jonas Gruska se narodil v Československu a studoval na Sonologickém institutu v Haagu a na Hudební akademii v Krakově. Jeho hlavní zájem jsou chaotické a polymetrické rytmy, nekonvenční ladění, zkoumání psychoakustických vlastností zvuku a terénní nahrávky. Vytvořil několik site specific zvukových instalací založených na rezonančních vlastnostech prostorů a materiálů. Poskytuje dílny pro umělce o sonifikaci, nahrávání v terénu, elektromagnetickém poslechu a programování. Je tvůrcem elektromagnetického poslechového zařízení Elektrosluch .

Dlouhá léta se zabývám terénními nahrávkami a lektorování o zvuku. V současné době mně zajímá kontrast mezi biofonním a antropofonním prostředí ve městě.

John Grzinich (1970, USA / Estonsko) působí od počátku 90. let jako umělec a kulturní koordinátor. Ve své práci kombinuje v kontextu site specific a komunitních struktur média zvuku a pohyblivého obrazu. Vystupoval a vystavoval v Severní a Jižní Americe, Evropě a Japonsku a jeho skladby vydala řada mezinárodních hudebních nakladatelství. V posledních letech se zaměřuje - jako výraz relativizace starého antropocentrického pojetí světa na propojení zvukových a poslechových postupů v různých médiích. Žije v Estonsku a kromě vlastní umělecké praxe koordinuje aktivity umělecké organizace MoKS. V současné době působí jako hostující pedagog na Fakultě výtvarných umění při Estonské Akademie umění a hostující profesor zvukového designu na RISEBA Univerzitě v Rize.

Csaba Hajnóczy (1963) je hudebník, skladatel, muzikolog a učitel na univerzitě Moholy Nagy v Budapešti, kde také žije a pracuje. Hlavní iniciátor a organizátor první konference CESSE. Věnuje se komponovaní s využitím terénních nahrávek a prostorovým zvukem. Od roku 2013 přednáší a vede dílny na téma akoustické ekologie, včetně zvukových procházek v Maďarsku, Polsku, Belgii, nebo v Turecku.

Vidím CENSE jako možnost rozvíjet projekty a interakce mezi jednotlivci, sdruženími a univerzitami v regionu, abychom se stali součástí celosvětového proudu zvukové ekologie a souvisejícího umění.

Petra Kapš alias OR poiesis (1975, Slovinsko) je zvuková umělkyně a básnířka, žije v Mariboru. Kombinuje umění zvuku, rozhlasu, chrono-prostorové poezie, poetické performance, textu. Vedle pomíjivosti zvuku se zaměřuje na tělesnost. Jejím hlavním výrazovým prostředkem je slovo, rozšířené do oblasti sonické poezie. Zajímá se o sluchovou paměť a o hluboký, fyzický čas. Užíváním (a)synchronické přítomnosti v digitální sféře rozpracovává koncept intimního rozhlasu. Zabývá se také vyprázdněností sluchu internetového posluchače. Její zvuky/rozhlas/knihy a díla jsou lokalizované momenty samoty. Petra se zúčastnila setkání soundworms, architektura a smysly, CESSE, a Second Life of Recorded Sounds ve Vratislavy.

Můj hlavní zájem se dotýká osy modalit ticha a zvukových / vibračních / rezonančních vlastností planety a její hmoty / látek. Tělesnost nám umožňuje používat smyslový organismus - to jediné, co skutečně máme, a čemu přitom navěnujeme pozornost. Bojím se antropogenního hluku, pronikajícího z infrastruktury, která hluboko prostoupila povrch planety, jeho virtuálních i hmotných aspektů. Pokud jde o globální oteplování, nebo o narcistické patologické chování / jednání lidstva, podporuji prožitek soustředěného naslouchání. Svým uměním se snažím dosáhnout stavu, ve kterém bych s entitami, které mě obklopují byla v rovnováze.

Polina Khatsenka je umělkyně z Běloruska pracující s novými médii. Důležitá součást jejích děl vychází s různých aspektů zvuku jako zvukové prostředí, terénní nahrávky, elektroakustická hudba a prostorový zvuk. Žije a studuje v Ustí nad Labem, kde se v ateliéru Time Based Arts při FUD UJEP zaměřuje na problematiku multikanálových instalací. Studovala na stážích na Media and Design Faculty Univerzity aplikovaných věd v Düsseldorfu a na Akademii umění a designu v Linci.

Michal Kindernay je intermediální umělec, performer a kurátor. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje problematiku environmentálních otázek. Jeho práce zahrnují videoperformance a interaktivní instalace, intermediální a dokumentární projekty a hudební zvukové kompozice. Je spoluzakladatelem umělecké organizace yo-yo, iniciátorem projektu RurArtmap, byl členem kolektivu galerie Školská 28 v Praze. Jako pedagog působí v rámci nového magisterského programu na Prague College a externě v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze.

Boris Klepal (1966) is a journalist and music writer, interested in music and in sound itself. Klepal is a regular correspondent of a music journal HIS Voice, Economic Newspaper (Hospodářské noviny) and portal Aktualne.cz. Since January 2020 he works as an editor in chief of musicological revue Opus musicum. He is open to add a new topics to Opus musicum and one of them is an acoustic ecology (or soundscape studies). Visit the Soundcloud link for his field recordings. Also link to his radio show about sounds of Brno and their influence on Leoš Janáček (created with Miloš Štědroň).

Kdo chce vědět, v jakém stavu se nachází svět, musí mu pozorně naslouchat. Zvuk přináší nejpomíjivější a zároveň nejpřesnější zprávy.

Alena Koroleva je ruská mezioborová umělkyně. Vytváří zvukové koláže sestavené z terénních nahrávek. Pracuje také s fotografií a videem a jako kurátorka programů pro filmové festivaly. Vystudovala dokumentární film a natočila několik krátkých filmů, od roku 2018 se zaměřila na zvukové umění.

Ohromuje mne při tvorbě hudby možnosti náhodných nebo rutinních zvuků vytvářených lidmi, stroji a zvířaty a schopností zvuku měnit sílu a význam, když je v harmonii s ostatními. Inspirace je pro mne zkoumání zvukových krajin velkých měst, hledání rytmů náhodných setkáních a vytváření melodie z nesourodých fragmentů. Věřím, že hluboké naslouchání zvukovým krajinám je jako neustále se měnící nekonečný koncert, do něhož přispívá každá z živých bytostí.

Jan Krtička (1979) je pedagog a umělec, ve své tvorbě používá často zvuk a klade důraz na koncept a prostorové uspořádání. Studoval sochařství na FaVU v Brně a v disertační práci, kterou obhájil na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se soustředil na teoreticko-kritickou polohu uměleckého díla a jeho dokumentace. Zajímá se o krajinu a dokumentaci lidských zásahů v krajině, využívá plánovanou náhodu a čerpá z mnohotvárností přírody ve spojení s lidským elementem. Byl hlavním koordinátorem konference v Ústí nad Labem.

Anna Kvíčalová (1986) je historička vědy, náboženství a smyslů. Studovala v Brně, Amsterodamu a Berlíně; 2013 až 2017 byla členkou výzkumného kolektivu Epistemes of Modern Acoustics na Institutu dějin vědy Maxe Plancka v Berlíně. Je autorkou publikace Listening and Knowledge in Reformation Europe (Palgrave, 2019) a dalších textů o zvuku, slyšení a akoustice. V současné době vede výzkumný projekt The Second Sense: Sound, Hearing and Nature in Czech Modernity v Centru pro teoretická studia (Karlovy Univerzity a České akademie věd) v Praze.

Historické podoby aurality ukazují posluchače jako součet složitých vztahů s rezonujícím, neustále se měnícím světem. Myšlení se zvukem v umění a vědě může přispět ke zkoumání, překračování a překreslování moderních hranic mezi lidským a ne-lidským, kulturou a přírodou nebo subjekty a objekty; hranic, které jsme si uvykli považovat za dané..

Slavek Kwi (narodil se v Československu, žije v Irsku) je zvukový umělec, skladatel, cestovatel a výzkumník, zabývá se fenomenologií vnímání, studuje zvuková prostředí a možnosti "elektroakustické zvukomalby. Komplexní zvukové situace skládá z terénních nahrávek, které prezentuje například formou subjektivních rozhlasových vysílání, “biografu pro uši”, nebo prostorových kompozicí pro multikanálové zvukové systémy. Věnuje se tvorbě zvukových instalací, propojených s prostředím a někdy doplněných performancí. Zajímá ho také volná hudební improvizace jako součást sociální praxe, využití prostoru, času a fyzických objektů jako potenciálních hudebních instrumentů. Začátkem 90let založil značku Artificial Memory Trace. Pracuje jako arteterapeut a vede zvukové dílny pro děti.

Snažím se být neustále nalazen na každou zvukovou situaci a pokouším se dosáhnout energetické rovnováhy mezi “já” a “vše co je kolem”. Je to v praktickém smyslu symbolické řešení?

Gerard Lebik (1980) je improvizátor, zvukový umělec, skladatel a kurátor. Prozkoumává různé zdroje a metody výzkumu v oblasti slyšení a vnímání, zaměřuje se na jevy jako jsou čas, prostor a zvukové vlny. Lebika zajímají žánry a oblasti, jako jsou elektroakustika, hluk, sinusové vlny, binaurální zvuk, rozhlasové umění, postkonceptualismus a akustika architektury a města. V roce 2007 absolvoval Vratislavskou hudební akademii. Od roku 2015 je umělecký ředitel a kurátor festivalu experimentální a nové hudbu Sanatoriu zvuku, který se koná v Sokołowsku, poblíž česko polských hranic.

Jakub Malinowski je polský hudebník, improvizátor a zvukový umělec, žije a pracuje ve Varšavě. Vystupuje sólově a s místními umělci, staví zvukové instalace a píše rozhlasové hry. V poslední době se zaměřil na vize post-pandemického světa. Zabývá se témetem akustické ekologie a ve svých kompozicích používá terénní nahrávky a další vzorky prostředí. Dlouhodobě se zajímá o zvuk a upozorňuje veřejnost na význam zvuku ve veřejném prostoru.

Magdaléna Manderlová (1991) je audiovizuální umělkyně, hudebnice a skladatelka. V posledních letech opustila média malby a kresby a pracuje převážně se zvukem. Ve své umělecké praxi používá poslech a naslouchání jako nástroj se kterým přistupuje ke světu. Prostrednictvim zvuku a terénního nahrávání věnuje pozornost, komunikuje a navazuje vztah s daným prostředím a tamními bytostmi - lidskými i mimolidskými. Její práce mají často tvar zvukových místně specifických instalací, performance, autorských knih a textů, zvukových esejů a kompozic. Vystudovala magisterský program v ateliéru malby na fakultě umění Ostravské univerzity a mezinárodní magisterský program na Trondheim Academy of Fine Art, NTNU. Dříve vystupovala jako písničkářka pod jménem moin moin na české nezávislé scéně. V posledních letech vystupuje v kontextu experimentální hudby. Magdaléna žije a pracuje v norském Trondheimu.

Pavel Mrkus je umělec a pedagog absolvent pražské VŠUP. V roce 1991 absolvoval stáž na Polytechnic University, Stoke on Trent v Anglii a studoval na Evangelické teologické fakultě v Praze. je držitelem ocenění Honorable Mention a Silver prize. Vyučoval v Japonsku a USA, společně s Danielem Hanzlíkem založili ateliér Time-based media na UJEP v Ústí nad Labem. Spolu s Janem Krtičkou inicioval a organizoval druhou CENSE konferenci Mundus Murmurans v Ústí nad Labem.

Lucie Páchová se ve svém tvůrčím, akademickém a pedagogickém výzkumu zabývá vztahem mezi posloucháním a improvizací. Na chatě v lesích na Sázavě, ČR pořádá letní pobytová setkání zaměřená na kolektivní výzkum volné improvizace a poslouchání, v nichž nepřímo navazuje na formát deep listening retreat Pauline Oliveros. Ve své hudební tvorbě Lucie čerpá mimo jiné ze sběru svých terénních nahrávek z odlehlých i blízkých vesnic.

Boštjan Perovšek (1956) je hudebník, skladatel a zvukový umělec, žije a pracuje ve Slovinsku. Komponuje experimentální, elektroakustickou hudbu a specializuje se na tvorbu bioakustické hudby založené na nahrávkách hlasů zvířat, hlavně hmyzu. Hraje sám nebo s kapelou SAETA, zaměřenou na experimentální hudbu. Skládá také hudbu pro film, divadlo a multimediální instalace a zvukové scény pro muzea a galerie. Pracuje jako zvukař pro film a video. Vydal řadu CD, vlastní, nebo s kapelou SAETA. Jeho první vinylové LP „Bio, Industrial Acoustica (Green)“obsahuje skladby z jeho bioakustických studií a městských nahrávek hluku.

Carina Pesch, aka La Pesch, (*1983) vystudovala sociální antropologii, politické vědy a filozofii v Lipsku a v Bejrútu. Učila se od Petschinky, Antje Vowinckel, Chrise Watsona, Hanse Petera Kuhna a dalších. Dnes působí v Lipsku jako autorka, režisérka, zvuková a hlasová umělkyně. Spoluorganizuje sérii poslechových akcí GERÄUSCHKULISSE - fórum pro dobré zvukové příběhy a imerzivní zvukové světy. Ve svých dílech se zabývá oblastmi rozhlasu, hudební kompozice, instalace, performance a umění chůze pro veřejnoprávní stanice, muzea, mezinárodní festivaly a kulturní instituce. Její práce naznačují smysl pro specifické vlastnosti jevů, lidí a míst. Oscilují mezi vyprávěním a čistě zvukovým založením se fascinací pro tenkou hranici mezi fikcí a realitou. Často používá mluvené slovo, překračující věty a syntaxi a dosahuje čisté atmosféry a emocionální kvality. Volí subjektivní přístup k jednotlivcům a prostředí, kde vytváří kontaktní body pomocí dialogu. Pro prezentaci se spoléhá na kvalitní terénní nahrávky, improvizaci, rozhovory, editaci, rytmus a strukturu, odrážející hlavní poselství. Zajímá se o osobní a společenské hranice a jejich překračování, o konfrontaci a setkávání různých zkušeností. Její zvuková díla byla oceněna cenami, nominacemi, stipendii a rezidencemi (např. Phonurgia Nova, Prix Europa). Vyučovala na univerzitách a kulturních institucích v oblasti podcastingu, rozhlasu a zvukového umění. (foto: Constanze Flamme)

Zhan Pobe (Yaroslav Pobezhan) je kulturní manažer, kurátor, umělec a zvukový nadšenec, zakladatel a koordinátor nezávislé umělecké skupiny DZESTRA v ukrajinském Černovci. Spolu se svým týmem a partnery začal od roku 2012 několik kulturních a uměleckých projektů jako je filmový klub, platforma pro lektory a kulturní dialog, rozvoj veřejných prostor atd. V posledních projektech se zaměřují na okolí řeky Prut a na zvukový potenciál řek, včetně zpojení umělců do širšího povědomí o péče o životní prostředí: kulturní integrace řeky do centra města Černovce PRUT znovu, zvukové rezidence v oblasti řeky Zvuky Prutu a platforma pro virtuální zvukové zážitky a online rezidenční program RIVERSSSOUNDS.

Iva Polanecká (1990) je audiovizuální umělkyně, která se zajímá o neviditelné oblasti světa. Její vztah k přírodě, který se snaží divákovi sdělit, se zrcadlí ve vnitřních a niterných pocitech člověka. Abstrahuje danou skutečnost, avšak pořád zanechává prostor pro imaginaci lidské mysli. Je absolventkou ateliéru Time-Based Media na Fakultu umění a designu v Ústí nad Labem, kde se také dva roky podílela na programu a chodu Domu umění Ústí nad Labem Fakulty umění a designu UJEP. Působí spolu s Martinem Markem a Polinou Khatsenko v ústeckém kreativním kolektivu Phonon, žije a pracuje v Praze. Zúčastnila se konference CEESE a spoluorganiace konference Mundus Murmurans.

Ráda nalouchám přírodě, zvukem a časem který jsem prožila poslechem jsem objevila nejrůznější prostředí.

Martyna Poznańska (1984) je transdisciplinární umělkyně, pracuje hlavně s multimediálními instalacemi. Zajímají ji procesy transformace a rozpadu. Během terénních výprav do Bielověžského pralesa zkoumala symbiotický vztah lidských a mimolidských bytostí a pomocí vlastního těla se spojila s prostředím lesa. Vystavovala a vystupovala například v Akademie der Künste, Aperto Raum, Konsumverein Braunschweig, Unsound Festival, HKAPA, Dance Bridges Festival, Art Sonje Center v Soulu, spolupracovala s umělci jako jsou Hans Peter Kuhn nebo Peter Cusack. Martyna vystudovala španělštinu v Krakově, absolvovala obor zvukového umění na University of the Arts v Londýně a studovala u prof. Hans Petera Kuhna na Universität der Künste v Berlíně, kde získala v roce 2016 magisterský titul. Martyna žije a pracuje vstřídavě v Berlíně, Białystoku a Londýně.

Anamaria Pravicencu je zvuková umělkyně, zakladatelka a organizátorka řady hudebních a kulturních iniciativ v Rumunsku, žije a pracuje v Bukurešti. Mezi projekty, na kterých se podílí, jsou například asociace “La moitié pleine“, zaměřená na výzkum a vzdělávací programy současného umění, na experimentální hudbu zvuk a komiks. Platforma pro experimentální poslech Sambata Sonora. Součástí těchto aktivit jsou zvukové a hudební výzkumné laboratoře, experimentální rádio a studijní program o zvukovém umění. SEMI SILENT je podcast a vydavatelství a sdružuje rumunské i zahraniční zvukové umělce a experimentátory, organizuje koncerty současné hudby a zvukového umění a rezidenční pobyty. Od roku 2018 Anamaria Pravicencu organizuje také rezidence SONIC FUTURE RESIDENCIES pro jednotlivce a skupiny.

Manja Ristič (1979) je autorka skladatelka a performerka divadelních a filmových produkcí, publikuje poezii a působí jako výzkumnice na poli zvukové teorie. V Bělehradě absolvovala studium na Hudební akademii, studovala na Royal College of Music v Londýně. Jako interpretka, skladatelka a improvizátorka vystupovala v Evropě a v USA, spolupracovala s dirigenty a hudebníky, multimediálními a vizuálními umělci, básníky, divadelními a filmovými režiséry. Manja se vedle instrumentální elektroakustické hudby zaměřuje na výzkum související se zvukem a na interdisciplinární přístupy ke zvukovému umění, na terénní nahrávky a na experimentální rozhlasovou tvorbu. V roce 2004 založila Asociaci multimediálních umělců Auropolis, kde od té doby vznikla řada kulturních akcí, mezinárodních projektů, kulturních konferencí a vzdělávacích dílen scénického a multimediálního umění. Pracuje a žije na chorvatském ostrově Korčula, kde spolupracuje s projektem Siva zona.

Yiorgis Sakellariou (1976, Athény) je hudební skladatel elektroakustické hudby, fonografista, badatel. Zaměřuje se na sdílenou zkušenost poslechem a komunikaci mezi skladatelem, publikem, prostorem představení a oblastmi fyzického a metafyzického světa. Jeho zvukový materiál je založen na digitální manipulaci environmentálních nahrávek jejichž spektrum sahá od vibrujících kolejí po chladničky, hlučných vodopádů po bzučení hmyzu. Doktorát obhájil na univerzitě v Coventry prací spočívající v analytickém a praktickém zkoumání společenské souhry elektroakustické a prožitku akusmatické hudby s důrazem na duchovní kvality a sociální hodnoty elektroakustické hudby a náboženských rituálů. Yiorgis je členem Athenian Contemporary Music Research Center, Hellenic Electroacoustic Music Composers Association, Lithuanian Composers Union, v současné době přednáší na Vytautas Magnus University a jako odborný asistent na * Litevské hudební a divadelní akademii* ve Vilniusu v Litvě, kde také žije.

Terénní záznam neznamená jen zkoumání fyzického prostředí, ale také to jak vnímáme prostředí, způsob jak se s ním propojujeme. Nahrávání neznamená pouze dokumentovat nebo reprezentovat realitu, ale také s ní interagovat, zapojit se do ní velmi hlubokým způsobem. Pozornost se přesouvá z fyzicky vnímaného a geograficky definovaného přírodního prostředí směrem k imaginaci.

Tomáš Šenkyřík (1972 v Přílepích) je hudebník a muzikolog se zájmem o terénní nahrávky, akustickou ekologii a objevování hudebních struktur zvukového prostředí. Fascinuje ho hledání hudebních struktur v dialogu mezi přírodními a mimopřírodními zvuky. Rád naslouchá přírodě bez hluku, zejména křehkým a tichým zvukům. V letech 1999–2008 pracoval v Muzeu romské kultury jako etnomuzikolog, nyní pracuje a žije v Židlochovicích. Je členem uměleckého kolektivu pro terénní nahrávky, zvuky, orální a sluchovou historii a akustickou ekologii Skupina. V roce 2018 založil portál o zvukové krajině jižní Moravy. Zúčastnil se konference CEESE v Budapešti a všech dalších setkání.

Za posledních pět let se mi v podstatě nepodařilo natočit začátek zpěvů svítání bez leteckého znečištění. Přitom právě moment probouzení, kdy se noc protne se začátkem dne, je fascinující.

Audrius Simkunas (1967) je zvukový, experimentální, hudební umělec a archivář / aktivista. Kariéru zahájil před více než 30 lety jako rockový hudebník a prošel mnoha etapami, avšak zájem o životní prostředí byl a je pro jeho práci vždy důležitý. Ve svých vydaných zvukových kompozicích (hlavně pod přezdívkou Sala) a zvukových dokumentacích Simkunas věnuje pozornost akustickým jevům, které bez nekonvenčních nahrávacích technik a zařízení, včetně hydrofonů, kontaktních mikrofonů, VLF antén pro dlouhé vlny elektromagnetického spektra nemusí být slyšitelné a používá je pro zaznamenání neslyšitelných vrstev skutečnosti, které nás obklopují. Kromě práce v terénu vede také dílny na techniky nahrávání a organizuje zvukové procházky, aktivně prosazuje neinvazivní kulturu poslechu a myšlenky akustické ekologie v Litvě.

Saša Spačal je postmediální umělkyně. Žije v Ljublani a ve svých pracích propojuje výzkum biosystémů a současné audiovizuální a zvukové umění. Navrhuje a konstruuje nástroje a vytváří multimediální instalace propojující technologie s biologickými systémy. Vystavovala a vystupovala na festivalech jako jsou Ars Electronica, Prix Cube, nebo Transmediale Festival, atd. Její práce byla oceněna cenou Prix Ars Electronica Honorary Mention 2015, byla nominována na cenu Prix Cube 2016. Saša se zúčastnila konference Architektura a smysly v Plasech, 2018.
foto: Kalsey Heyden

"Ve svém uměleckém výzkumu se zaměřuji na neustálou propojenost prostředí, kultury a planetárního metabolismu. Rozvíjením technologických rozhraní a vztahů organických a minerálních půdních látek se snažím vyjádřit podstatu posthumánní existence, zahrnující současnou mechanickou, digitální a organickou logiku biopolitiky a nekropolitiky.“

Hudební vzdělání zahájil Jacek Szczepanek ve Varšavě, když mu bylo pět let a ukončil jej kolem dvaceti, když absolvoval studium v Cardiffu. Zvukem se zabývá jako umělec, i komerčně jako profesionál zvukař od roku 2008. Věnuje se polním nahrávkám, zvukovému designu, střihu, mixu, masteringu, komunitnímu umění, performanci, zvukovým procházkám, pořádá workshopy, vytváří zvukové knihovny, instalace, publikuje, dělá DJing a "živé inženýrství", neboli curcuit bending. Pracuje hlavně v Polsku, v Česku a v Německu, ale bojí se, že jednoho dne zmizí v tom smutném uhelném velkolomu, který je na hranicích těchto tří zemí.

Andrea Szigetvári je skladatelka elektroakoustické hudby a vedoucí programu pro Elektronickou hudbu a média na Akademii hudby Ference Liszta v Budapešti. Také přednáší elektroakoustickou hudbu a zvukový design, organizovala mezinárodní festivaly, konference a pan-europské projekty. Ve své tvůrčí a výzkumná práci s především zabývá zvukem v nové hudbě, synchrezí v audiovizuálním umění, interaktivní performancí a politickým aktivismem. Její tvorba zahrnuje zvukové krajiny, akusmatická díla, skladby pro akustické nástroje s elektronikou, interaktivní hudbu, taneční projekty a audiovizuální díla. Její skladby a texty byly uvedeny v mnoha zemích Evropy, USA, Kanady a Číny.

Propojení s umělci a výzkumnými pracovníky, kteří se zabývají zvukovou ekologií a uměním poslouchat, je příležitostí setkání s lidmi, jejichž zájmy, život a práce jsou pro mne důležité.

Jan Trojan (narozen 1982 v Duchcově) studoval hudební skladbu na Teplické konservatoři a na HAMU v Praze, jeho doktorské studium bylo zaměřeno na akoustickou ekologii a zvukovou krajinou. Dlel v roce 2011 a 12 na stáži na Universität der Künste v Berlíně a v letech 2015 až 16 jakk Fullbright stipendista na University of California, Berkeley, Centre For New Music and Technology. Pracuje jako hudební editor a zvukový designer v ČRO a učí elektronickou hudbu HAMU. Zajímá se o zvuky, ticho a prostor mezi tím.

Gívan Belá (fka Guy Van Belle, 1959) se narodil v Belgii, ale presídlil po přelomu milénia do střední Evropy. Od dorosteneckých let se věnuje experimentální hudbě. Od roku 2022 se nevěnuje umění, poté co dokončil 22 hodinovou poctu prvnímu performerovi a zvukovému umělci Arseniji Avraamovi ('Symphony of Sirens', Baku 1922 - 100 years celebration) a Notker the Stammerer, který byl nadšencem dnes zapomenutý žánr atekstalis a autora revoluční polyfonické antifony Media vita in morte sumus (St. Gallen 912, 1010 years ago). Changed styles and definitions from Psycho-acoustic to Electronic to Digital to Multimedia to Interactive to Web/Network to Sound to Eko/Bio to Science to (finally) No Art. As a side hobby was organizing eko-techno-countryside residencies in Hranice/Vysočina (kra.land), running a very very local makerspace (buttulab.space), writing his memoirs calling it 'the biggest lies about the world and artists I can remember'. Was a founding member of the virtual off-grid online band Rural Development, the abstract dead metal band Digital Death & Afterlife, and the elektro-skiffle band Ostropest. Like Bela Bartok he considered field recordings the best representations of sound which is music. Because everything can then be recoded differently and still be authentic.

mailto:hinterland@kra.land

Miloš Vojtěchovský (1955) je kurátor, historik umění, audiovizuální umělec, kritik, pedagog, vydavatel experimentální hudby. Kurátor NG v Praze, dramaturg výstavního prostoru Školská 28. S Peterem Cusackem založil projekt sonicity.cz věnovaný psychogeografii a zvukovým krajinám Prahy. Kurátor české sekce projektu Soundexchange. Spolupracoval na přípravě a programu symposia a festivalu vs. Interpretation. Iniciátor projektu Na pomezí samoty. Další projekty zahrnují například: Deep Space Gateway, Soundworms Ecology Gathering, 2017, a Architecture and the senses, 2018.

Myslí si, že naší hlavní povinností je pokusit se teď alespoň zmírnit devastaci planety a životního prostoru, protože za to neseme - jako jednotlivci i jako živočišný druh - zodpovědnost. Když už se asi nepodaří změnit ekonomický systém, alespoň životní styl.

Sławomir Wieczorek, PhD, působí jako pedagog na Institutu Musikologie při Vratislavské univerzitě. Je členem Soundscape Research Studia a editor časopisů: Res Facta Nova a Polish Soundscape Journal. Vydal knihu On the musical front: socialist realist discourse on music in Poland 1948–1955 (Wrocław University Press 2014), spolueditor knihy Sounds of War and Peace. Soundscapes of European Cities in 1945 (Peter Lang Verlag 2018). Zabývá se dějinami hudby dvacátého století a výzkumem zvukových krajin. Organizoval třetí CENSE konferenci The Second Life of Recorded Sounds ve Vratislavi v roce 2020.

Šárka Zahálková(1982) je kurátorka, kulturní manažerka a výtvarná umělkyně, zabývá se tématy souvisejícími s uměním jako nástrojem společenské změny a uměním ve veřejném prostoru. Spoluzaložila a vede projekt Offcity z. s., který je součástí nadregionálního i mezinárodního diskursu v kontextu práce s veřejným prostorem. Absolvovala studia galerijního managementu a výtvarných umění (animovaná tvorba), jednoroční program „Commissioning and Curating Contemporary Public Art“ na Valand Academy, University of Gothenburg, Fulbright-Masarykovo stipendium pro neziskový sektor v NYC, USA a několik dalších zahraničních tvůrčích i kurátorských stipendií. Od roku 2019 je doktorandka Akademie výtvarných umění v Praze. Je členkou Spolku Skutek.

Naslouchání je pro mě cestou k vyšší citlivosti.

Brane Zorman (1962) je skladatel, zvukový a rozhlasový umělec, kurátor a producent, žije a pracuje v Ljublani. Ve své práci zkoumá možnosti zpracování, prezentace, vnímání, porozumění, polohování, manipulace se zvukem a nové koncepce vztahů mezi zvukem a prostorem. Využívá analogové i digitální technologie a techniky, jeho práce se pohybuje mezi oblastí hudby, multimédií, prostoru a obrazu. Použivá sofistikované i jednoduché nástroje, strategie, metody, dynamické a interaktivní modely interpretace, zvukové, elektronické a audiosochy. Společně s Irenou Pivko vede Institut pro sučasné umění CONA, zřizující například radioCona, Frequency Flux projekty, atd. Působí také jako kurátor série ZVO.ČI.TI (so.und.ing), zvukových výstav, je vydavatel autorských knih, atd.