Anna Kvíčalová (1986) je historička vědy, náboženství a smyslů. Studovala v Brně, Amsterodamu a Berlíně; 2013 až 2017 byla členkou výzkumného kolektivu Epistemes of Modern Acoustics na Institutu dějin vědy Maxe Plancka v Berlíně. Je autorkou publikace Listening and Knowledge in Reformation Europe (Palgrave, 2019) a dalších textů o zvuku, slyšení a akoustice. V současné době vede výzkumný projekt The Second Sense: Sound, Hearing and Nature in Czech Modernity v Centru pro teoretická studia (Karlovy Univerzity a České akademie věd) v Praze.

Historické podoby aurality ukazují posluchače jako součet složitých vztahů s rezonujícím, neustále se měnícím světem. Myšlení se zvukem v umění a vědě může přispět ke zkoumání, překračování a překreslování moderních hranic mezi lidským a ne-lidským, kulturou a přírodou nebo subjekty a objekty; hranic, které jsme si uvykli považovat za dané..