Rozhlasový redaktor, hlasatel, herec a jeden ze zakladatelů terénního nahrávání v Československu Oldřich Unger se narodil 13. ledna 1934 v Českých Budějovicích, zemřel 16. července 2015 v Santa Ana. V roce 1951 vystudoval Hospodářskou školu v Českých Budějovicích, 1962 pak obor novinářství na Střední osvětové škole v Praze. Do redakce vědy a techniky pro mládež HRDM při Československém rozhlase nastoupil v roce 1962 ze zpravodajské redakce krajské stanice v Českých Budějovicích, kde působil už od roku 1951 jako redaktor a reportér zpravodajského oddělení, hlasatel a sportovní reportér.V pražské redakci měl na starosti napřed program STOP magazín (na němž se podíleli i někteří další členové redakce – Bohumil Kolář, Ota Ksandr, Kamil Horák, Milan Bauman a další). Svůj talent reportéra a milovníka přírody ale mohl uplatnit teprve od roku 1963 jako redaktor vzdělávacího sobotního pořadu Meteor, který připravoval až do roku 1973, kdy musel Československý rozhlas opustit.

V pořadu Meteor jako jeho odpovědný redaktor a reportér odvysílal řadu reportáží, rozhovorů a příspěvků, na nichž spolupracoval s kolegy Dr. Josefem Kleiblem a Bohumilem Kolářem, i s přírodovědci Dr. Bohumilem Švestkou, Dr. Zdenkem Plavcem a Jiřím Grygarem. V seriálu Procházky přírodou spolupracoval s fytopatologem a básníkem profesorem Ctiborem Blattným (1897, Česká Skalice – 1978, Praha). Byl dramaturgem rozhovorů s cestovatelem Miloslavem Stinglem, nebo etnografem Václavem Šolcem z Náprstkova muzea. K jeho oblíbeným pořadům patřil například seriál z Pražské ZOO, kde se ptal Josefa Krále a ostatních zoologů.

Od roku 1964 pracoval na vzniku "Zvukové fonotéky hlasu a zvuků přírody", zvukové databanky pro pořady Meteoru i ostatních redakcí ČR. Projekt se jmenoval "Zvukový atlas přírody Československého rozhlasu" a obsahoval stovky zvukových záznamů, které Unger natočil na přenosný magnetofon Nagra. Rozhlasová stanice BBC Natural History Unit v Bristolu projevila v roce 1965 zájem o sdílení zvukových dokumentů. Na tomto projektu spolupracoval s redaktory Johnem Burtonem a Jeffery Boswallem, později s pracovníky Sveriges Radio ve Stockholmu, z rádia Polska a Maďarska a Bulharska. Sdílení zvukových záznamů probíhalo také například s Veprincevem z Akademie věd v Moskvě, s ornitology Maďarské akademie věd a dalšími. Fonotéka "Zvukový Atlas" umožnila uskutečnit řadu rozhlasových programů jako byly v letech 1968 a 1969 "ptačí hitparáda" Šest na bidýlku, seriál o biomuzikologii s Dr. Petrem Szokem, seriály Hlas pro tento den s Dr. Liborem Halíkem. Obchodní oddělení ČsRo ve spolupráci s Merkurem v roce 1972 vydalo zvukové záznamy s názvem "Ptáci v lese a u vody" (1972), v roce 1973 druhý díl "Ptáci lesa". Byly opatřeny kartami s barevnými fotografiemi a stručným popisem jednotlivých ptáků. Na tomto projektu spolupracoval Unger s Dr. Jiřím Formánkem z Národního Muzea v Praze. S kolegou Bohumilem Kolářem připravil seriál o pronikání do hlubin oceánu, který inspiroval v roce 1976 publikaci "Explorers Of The Deep", která byla přeložena do angličtiny, francouzštiny a němčiny a vydalo jí nakladatelství Artia ve spolupráci s Hamlyn.

Roku 1965 byl Unger přizván do tvůrčího týmu vznikajícího rozhlasového pořadu "Nealkoholická vinárna U Pavouka", který založili Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek tehdy redaktoři Armádního vysílání Československého rozhlasu a později Divadla Járy Cimrmana. Unger hrál postavu inženýra Artuše Leflera – autora zbytečných vynálezů. Když Jiří Šebánek zakládal Cimrmanovu divadelní scénu byl Oldřich Unger jedním ze zakládajících členů souboru a jeho první rolí byl Bedřich Síra ve hře Akt. Jako cimrmanolog se Unger specializoval na technickou stránku géniova odkazu, používal titul „doktor inženýr“ a na seminářích předváděl Cimrmanovy zapomenuté vynálezy. Objevil se i v epizodní roli průvodce výstavou Uko Ješity ve filmové komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!

V roce 1968 v Literárních listech vyšel článek „Viním Vás ze smrti svého muže“ Petra Chudožilova a Oldřicha Ungera. Unger natočil rozhovor s bývalým vězeňským lékařem v Ruzyni Dr. Sommerem. Pod tlakem svědectví, zveřejněných ve Večerní Praze, Dr. Sommer spáchal sebevraždu a autoři článku byli v radiu B. Roháčkem obviněni, že „… přinutili Dr. Sommera k sebevraždě.“ Dne 21. srpna 1968, v době okupace Československa Unger natočil těsně před obsazením a vyklizením rozhlasu záznam o situaci před budovou a uvnitř budovy. Od dubna 1976 pracoval Unger jako zvukový mistr v národním podniku Komenium kde vyráběl audiovizuální učební pomůcky. Zasloužil se o profesionální úroveň nahrávacího studia v Senovážné ulici v Praze, kde spolupracoval s Radovanem Lukavským, Václavem Voskou, Karlem Högerem, Otakarem Brouskem, Jiřím Adamírou, Petrem Haničincem, Jiřím Kepkou, Alfrédem Strejčkem, Dagmar Sedláčkovou a Klárou Jernekovou. Dne 30. září 1978 byl po podpisu Charty 77 propuštěn a později si s rodinou podali žádost o vystěhování z ČSSR.

Rodina odjela do Vídně a později do Spojených států, kde si našli zaměstnání jako správci na usedlostech v Kalifornii. Do Čech se Oldřich Unger už nevrátil, od roku 2013 byl upoután na lůžko a 16. července 2015 zemřel.

zdroj: wikipedie

mujrozhlas.cz/meteor